Jaký plat má primář zubní ordinace v Praze v roce 2026?

Plat primáře zubní ordinace v Praze se liší podle zkušeností, typu ordinace a počtu pacientů. V roce 2026 se průměrný měsíční příjem pohybuje mezi 120 000 a 220 000 Kč. To zní jako vysoká částka, ale za tím stojí desítky hodin práce, odpovědnost a náklady, které si primář sám hradí.

Co vlastně dělá primář zubní ordinace?

Primář není jen zubař, který léčí zuby. Je ředitelem, lékařem, manažerem a často i majitelem ordinace. Každý den řeší: jak vybírat personál, jak spravovat zásoby materiálů, jak řídit účetnictví, jak komunikovat s pacienty a jak zaručit kvalitu léčby. V mnoha případech dělá i vlastní léčbu - od root kanálů po implantace. Některé ordinace mají 3-4 zubaře, ale primář je ten, kdo nese celkovou odpovědnost.

Většina primářů pracuje 6 dní v týdnu, často od 7:30 ráno do 19:00 večer. Vážně. Někteří mají jen 1-2 dny volna za měsíc. A když přijde pacient se zlomeným zubem v sobotu v 17:00, on je ten, kdo musí přijít. To není běžná práce. To je podnikání s lékařskou odpovědností.

Od čeho závisí plat primáře?

Neexistuje jediný plat. Vše závisí na třech hlavních věcech: typu ordinace, počtu pacientů a místu.

• Privátní ordinace - nejvyšší příjem. Primáři v centru Prahy, kteří mají 200-300 pacientů měsíčně, často vydělávají 180 000-220 000 Kč. Ale musí zaplatit nájem, elektrickou energii, zdravotní pojištění, účetní, marketing a techniku. Zbývá jim asi 40-50 % z tržeb.
• Společenské ordinace - například řetězce jako DentaPraha nebo Zubaři.com. Zde primáři mají stabilní plat 90 000-130 000 Kč, ale nemají náklady na provoz. Někdy mají i bonusy za počet pacientů. Výhoda: nemusí se starat o administrativu. Nevýhoda: málo svobody.
• Veřejné ordinace - zdravotní pojišťovny. Zde primář vydělává 70 000-95 000 Kč. Nízký příjem, ale stálé pacienty a malé riziko. Mnoho z nich se ale přesouvá do privátního sektoru, protože výdělek je příliš nízký na to, aby mohli investovat do kvality.

Co vlastně stojí provoz ordinace?

Největší náklad není plat zaměstnanců - je to nájem. V Praze 5 nebo 6, ve velké ordinaci s 3 kabinami, zaplatíš za nájem 80 000-120 000 Kč měsíčně. Další 20 000-30 000 Kč jde na účetnictví, marketing, zdravotní pojištění, údržbu, a techniku - například CT přístroj stojí 1,5 milionu Kč a žije 7-10 let.

Představ si to: pokud máš 150 pacientů měsíčně a každý zaplatí průměrně 1 200 Kč, máš tržby 180 000 Kč. Ale z toho musíš zaplatit nájem 100 000 Kč, zaměstnance 40 000 Kč, materiál 15 000 Kč, účetní 5 000 Kč, pojištění 8 000 Kč. Zbývá ti 12 000 Kč. To není plat. To je zisk. A to jen pokud nic nezakážeš, neztratíš pacienta nebo nepřijde záchrana.

Proto většina primářů musí mít i jiné zdroje příjmu - například kurzy pro zubaře, spolupráce s výrobci, nebo i jiný podnik.

Je to výdělek pro každého?

Není. Někdo přijde do zubního oboru, protože má rád práci s lidmi. Ale někdo se pak ztratí v administrativě. Mnoho zubařů, kteří se stali primáři, vypadlo během prvních tří let. Proč? Protože nevěděli, jak funguje podnikání. Věděli, jak vyvrtat zub, ale nevěděli, jak počítat daň z příjmu, jak vyjednávat s dodavateli, jak vybudovat tým.

Úspěšný primář má tři věci: technickou zkušenost, manažerské schopnosti a odolnost proti stresu. A největší chybou je, když se věří, že „když jsem dobrý zubař, budu mít vysoký příjem“. To je lež. Kvalita léčby je jen výchozí bod. Zbytek je marketing, organizace, věřitelnost a trpělivost.

Co dělají ti, kteří vydělávají nejvíce?

Nejvýdělečnější primáři v Praze nejsou ti, kteří léčí nejvíc zubů. Jsou ti, kteří vytvořili značku. Mají webové stránky s recenzemi, mají výběr z 10 různých typů implantátů, mají vlastní zubní techniky, které pracují jen pro ně, a mají výukové programy pro jiné zubaře.

Některé ordinace v Praze 6 nebo 7 mají vlastní značku - například „Zubní centrum Praha“ - a vydělávají 250 000 Kč měsíčně. Jak? Protože pacienti nejdou tam, kde je nejlevnější. Jdou tam, kde věří. A věří tomu, co vidí. A to všechno si musí primář sám vytvořit.

Kdo by měl se stát primářem?

Nikdo, kdo chce klidný život. Někdo, kdo je připraven:

1. Pracovat 60+ hodin týdně po dobu 2-3 let, než se ordinace začne vyplácet.
2. Přijmout riziko - můžeš vložit 3 miliony Kč a během roku ztratit všechno.
3. Učit se - nejen léčit, ale i řídit, účtovat, komunikovat, řešit konflikty.
4. Neříkat „to je příliš složité“ - když se objeví nová technologie, musíš se do toho pustit.

Na druhou stranu - pokud to zvládneš, můžeš mít nezávislost, kterou nemá většina lékařů. Můžeš si vybrat, kdy pracuješ, kdo pracuje s tebou, jaké techniky používáš, a jaké pacienty přijímáš. To je mocná věc.

Co se mění v roce 2026?

Už se nevyplatí mít jen základní vybavení. Pacienti čekají na digitální procesy: online rezervace, 3D návrhy zubů, video konzultace, elektronické historie. Ti, kdo to mají, mají o 30 % více pacientů. Ti, kdo ne, se ztrácejí.

Taky se mění výuka. Noví zubaři už nechtějí být „jen zubaři“. Chtějí být zubní podnikatelé. Většina nových ordinací vzniká ve spolupráci s techniky, marketingem a účetními - ne jako jedna osoba.

A pokud chceš být primářem v Praze v roce 2026, musíš mít nejen zubařský diplom. Musíš mít i představu, jak funguje trh, jak se vybuduje důvěra, a jak se přežije v konkurenci, kde každý má Instagram a recenze na Google.

Závěr

Plat primáře v Praze není jen číslo. Je to výsledek tisíců hodin práce, rizik, investic a vzdělávání. Někdo vydělá 70 000 Kč, někdo 220 000. Rozdíl není v tom, kolik zubů vylečí. Rozdíl je v tom, jak si vytvoří svůj systém. A to není náhoda. Je to volba. Každý den.